Boss

Japonská firma Boss se na poli výrobců pedálových efektů právem řadí mezi absolutní legendy. Od svého založení jako divize společnosti Roland ve městě Osaka v roce 1973 toho stihla opravdu mnoho – mimo jiné vymyslet přes 130 různých modelů pedálových efektů, definovat nejeden ikonický a dodnes nepřekonaný zvuk nebo vytvořit asi úplně nejznámější design efektové krabičky všech dob.

Bossu se dařilo těžit ze silného znalostního i ekonomického zázemí Rolandu a výborné synergie schopných manažerů, inženýrů, techniků a obchodníků, díky čemuž firma nikdy nepřerušila vlastní výrobu a v průběhu padesáti let prodala více než 19 milionů pedálů po celém světě.

Třebaže poslední kusy z původních japonských výrobních linek sjely už na začátku 90. let (přičemž valná většina modelů se tam přestala vyrábět již v druhé polovině let osmdesátých) a konstrukční obměny pedálů z navazující tchajwanské, respektive malajské produkce mnohdy přinášely značný kompromis ve zvuku a chování efektů, zejména na poli entry-level pedálů se Bossu i při značné konkurenci daří dodnes.

Věděli jste, že…

• …obvody některých starých Bossů prošly „neohlášenými“ změnami během výroby, takže je možné narazit na dva kusy stejného modelu třeba i stejného roku výroby, které znějí trochu jinak?
• …Boss byl jeden z prvních, kdo se výrazněji zabýval „soft“ přepínáním a implementoval do svých pedálů vlastní buffer?
• …Bossy s napájením na dobových 9V vyžadují na poli běžných stabilizovaných zdrojů 12V a při napětí 9V nebudou fungovat optimálně?

Ve jménu Rolandu (1972-75)

Vezměme to popořadě. Vůbec první řada pedálových efektů, na jejichž vývoji se Boss více či méně podílel, vyšla ještě pod jménem firmy Roland. Jednalo se o devatero pedálů, jejichž výroba započala mezi lety 1972-75 a pokračovala většinou až do konce 70. let (v některých případech i o chlup déle). Charakteristickým rysem produktů z této éry je mj. robustní (a nezřídka poměrně rozměrná) konstrukce či napájení výhradně 9V baterií. Nejčastější typy efektů z této série přirozeně představují zkreslení, zejména pak ve své době velmi populární „chlupatý“ fuzz (typický pro zvuk např. Jimiho Hendrixe nebo průkopníků tvrdých žánrů jako Black Sabbath), respektive různé typy filtrů a phaser.

Mezi zástupce této první řady patří fuzz s treble boostem Roland AF-100 BeeBaa, kompresor AS-1 Sustainer (tyto dva pedály byly představeny jako první v roce 1972), dále od roku 1973 AD-50 Double Beat kombinující funkci fuzzu a kvákadla, klasické kvákadlo AW-10 Wah Beat a AG-5 Funny Cat snoubící distortion s dynamickým filtrem, v roce 1974 přibyvší phaser AP-2 Phase II a od roku 1975 pak také fuzz AF-60 BeeGee a phasery AP-5 Phase Five, respektive AP-7 Jet Phaser. Jelikož celá produkční série byla co do počtu vyrobených kusů relativně malá, jedná se o velmi raritní (a obvykle také dražší) pedály.

Boss BC éra (1976-77)

Přelomem poloviny 70. let přišla na trh další čtveřice pedálů navazující na první sérii, které ovšem byly prodávány již pod značkou Boss. Toto období historie značky vymezené roky 1976-1977 je známé jako éra tzv. Boss BC (Before Compacts), kdy koncepce krabiček stále vycházela z původního designu majícího stále velmi daleko k podobě, která Boss později proslavila nejvíce. V názvech některých výrobků si lze povšimnout označení, která jsou notoricky známá dodnes, viz např. Chorus Ensemble či Graphic Equalizer.

Jednalo se o několik typů efektů, které byly v hudebním světě oblíbenou novinkou a jejichž popularita přibližně od poloviny 70. let strmě rostla. Mezi zástupce této éry patří Boss GE-10 Graphic Equalizer, CE-1 Chorus Ensemble, BF-1 Flanger a DB-5 Driver. Poslední jmenovaný pedál kombinuje zkreslení, ekvalizér a kompresor. Efekty z této éry jsou velmi vzácné, vyhledávané a ceněné.

Compacts (1977-)

Jakkoliv se pedály z éry BC dočkaly velmi solidního přijetí, teprve samotný konec 70. let představoval v historii značky Boss opravdový průlom. Předpokladem pro něj byla rostoucí poptávka po efektech i mezi běžnými hudebníky, úspěch do té doby vyráběných pedálů a v neposlední řadě excelentní organizace celé firmy. Sázka na jednotný a dodnes používaný kompaktní „pedalboard-friendly“ design pedálů, zjednodušené ovládací prvky a barevné rozlišení různých typů efektů se v kombinaci se zvýšenými výrobními kapacitami ukázala být geniálním tahem a jedním z nejlepších manažerských rozhodnutí v dějinách hudebního průmyslu. Klasický „Compact“, tedy krabička standardizovaných rozměrů 12,5 x 7 x 5,5 cm vážící 0,4 kg je dnes bez nadsázky ztělesněním slovního spojení pedálový efekt.

Vůbec prvním oficiálně představeným pedálem od Bosse v aktualizovaném designu byl overdrive OD-1, který vyšel v roce 1977. Žlutá krabička, která stanovila žluté provedení typickým pro další Bossem produkované krabičky typu overdrive. Souběžně s ním se začal vyrábět i phaser PH-1 (zelená barva) a EQ booster SP-1 Spectrum (červená). Tyto pedály mají z tak řečených kompaktů nejstarší sériová čísla 6400 odpovídající listopadu 1977 (připomeňme, že sériová čísla u pedálů Boss nebyla jedinečná pro každý vyrobený kus, nýbrž pro stovku po sobě vyrobených exemplářů).

Během prvního pololetí roku 1978 následovala další várka efektů: grafický ekvalizér GE-6 v přibližně kostěné barvě, oranžový distortion DS-1, který směle aspiruje na status nejslavnějšího kytarového pedálu všech dob, dále pak okrový envelope filter TW-1 a modrý kompresor CS-1.

Boss v dalším vývoji pedálových efektů v kompaktním „pedalboardovém“ formátu nepolevoval, ba naopak: v roce 1979 začal produkovat tři další. Zatímco NF-1 Noise Gate ve stříbrném provedení byl v době vrcholu popularity hard rocku odpovědí výrobce na rostoucí poptávku po omezení elektrofonického brumu a dalších nežádoucích projevů, černý automatický volume pedal SG-1 Slow Gear dnes představuje vůbec nejvzácnější model z kompaktů a bleděmodrý CE-2 Chorus, jehož první verze koneckonců vycházely z CE-1, se mezi chorusy stal absolutní legendou.

Výrobní rok 1980 u firmy z Osaky přinesl „jen“ dva nové pedály, což však bylo spíše předznamenáním dalšího období, kdy se s novými modely takřka roztrhl pytel než čímkoliv jiným. Šlo o flanger BF-2 ve fialovém provedení a konečně historicky první případ představení druhého „kompaktu“ z jedné barevné rodiny, kdy vylepšením původní PH-1 o třetí parametr Resonance vznikl pravděpodobně nejpopulárnější phaser od Bosse všech dob, model PH-1R.

Kalendářní rok 1981 přinesl celou řadu změn: vedle představení čtveřice nových pedálů se také několik produktů z počátků éry kompaktů přestalo vyrábět. Šlo o phaser PH-1, který se do značné míry ocitl ve stínu svého nástupce, dnes velmi raritní SP-1 Spectrum a grafický ekvalizér GE-6, který se v témž roce dočkal přímého nástupce GE-7. Spolu s ním byl představen další člen žluté rodiny – velmi úspěšný overdrive SD-1 Super Overdrive, který se v novodobých mutacích vyrábí dodnes, legendární analogový delay DM-2 a také druhá modrá krabička v pořadí – kompresor CS-2.

V roce 1982 se přestal vyrábět SG-1 Slow Gear a také CS-1 Compression Sustainer. Zatímco otěže na poli kompresorů převzal novější model CS-2, Slow Gear nástupce neměl. Přibylo však několik nových pedálů: switcher/looper PSM-5 Power Supply & Master Switch, oktáver OC-2, vibrato VB-2 a chorus CE-3.

Pokud můžeme konstatovat, že v roce 1983 vyprodukoval Boss „pouze“ dva nové pedály, šlo beze zbytku o legendy: HM-2 Heavy Metal byl ve své době vrcholu slávy heavy metalu odpovědí na sílící poptávku po hi-gain zkreslení (jakkoliv zvládá velmi pěkně i relativně méně zkreslené zvuky) a DD-2 Digital Delay, vůbec první efekt tohoto typu od Bosse, dnes představuje etalon mezi digitálními zpožďovači.

Rok 1984 přinesl z dílny Bossu tři další pedály: analogový delay DM-3 mající ambici nahradit předchozí typ DM-2, jehož produkce v roce 1984 skončila, dále PH-2 Super Phaser coby nastupující model ze „zelené rodiny“ phaserů, a v poslední řadě DF-2 Super Feedbacker & Distortion.

V roce 1985 byla ukončena výroba phaseru PH-1R. Jakkoliv tento model dodnes představuje jednu z nejžádanějších krabiček pro fázový posun vůbec, firma se rozhodla vsadit na též oblíbený PH-2, jehož výroba (později přesunutá na Tchaj-wan) nakonec trvala až do přelomu milénia. Rovněž se přestal vyrábět historicky první kompakt OD-1 Over Drive, který se dočkal přímého nástupce v podobě modelu OD-2. Dalšími novými pedály v tomto roce byly HF-2 Hi Band Flanger, digitální delay se samplerem DSD-2 a poměrně netradiční typ pedálu DC-2 Dimension Chorus, který místo klasických ovládacích prvků nabízí čtyři velmi pěkně hrající analogové presety.

S technologickým i komerčním úspěchem a ovládnutím solidního podílu na trhu s pedálovými efekty se v roce 1986 Boss začal orientovat i explicitně na basové hráče. Pověstnou první vlaštovkou byl basový flanger BF-2B. Ostatní pedály, jejichž výroba začala v témž roce, byly již „univerzální“ (v praxi zejména kytarové, které však značnou oblibu nacházely právě i mezi basisty nebo klávesisty). Po ukončení produkce DD-2 přišel nástupce DD-3, neméně legendární to pedál, respektive digitální delay se samplerem DSD-3, který nahradil končící výrobu DSD-2, dále nový model kompresoru CS-3 a envelope filter FT-2 Dynamic Filter.

Rok 1987 přinesl představení celkem osmi nových efektů od Bosse. Vedle CE-2B, tedy chorusu pro basovou kytaru, respektive basové verzi ekvalizéru GE-7B, se jednalo o „univerzální“ limiter LM-2, digitální reverb RV-2, NF-2 Noise Surpressor, pitch shifter PS-2, distortion DS-2 Turbo Distortion a konstrukčně velmi zajímavý MZ-2 Digital Metalizer, který kombinoval analogový obvod zkreslující signál s digitálním čipem, který se staral o provoz vestavěných efektů chorus a delay.

Posledním rokem, ve kterém Boss představil nový pedál ze „staré dobré“ japonské produkce, byl rok 1988. Tehdy přišel na trh model DC-3 – chorusový pedál mající po stránce designu leccos společného s předchůdcem DC-2, ovšem z pohledu technologií šlo o výrazně odlišnou záležitost, jejíž funkce byla založena na digitálním převodníku.

Výroba různých modelů Boss se koncem 80. let v souladu s dobovými trendy z víceméně ekonomických důvodů postupně začala přesouvat do továren v koutech Asie s levnější pracovní silou, v tomto případě na Tchaj-wan. Některé výjimky, jako byl např. pitch shifter PS-2, se v Japonsku nicméně vyráběly až do počátku 90. let. Tam se také uzavírá příběh pedálů Boss, kterým se věnuje tato encyklopedie.

Silver Screw, Long Dash, Black Label, ACA… Jak se ve starých kompaktech vyznat?

Protože stabilizace některých designových prvků kompaktů v průběhu intenzivního inženýrského vývoje u Bossu neproběhla úplně ze dne na den, neplánovaně tak vznikl odkaz v podobě dnes vysoce žádaných verzí kompaktních pedálů z úplně nejranějších let výroby. Charakteristickým rysem těchto krabiček je tzv. Silver Screw – stříbrný kovový šroub umožňující přístup k prostoru pro baterii, který byl v roce 1981 nahrazen plastovým černým šroubem. Silver Screw verze dále mají sériová čísla napsána přímo na konstrukci vnitřního prostoru pro baterii vedle přepínače, zatímco pozdější varianty pedálů oplývají papírovým štítkem nalepeným v místech pod baterií.

O něco málo déle zůstal přítomen další prvek typický pro první kompakty: tzv. Long Dash, což je delší varianta spojovníku v označení výrobního modelu (OD-1, SP-1 aj.) a předchůdce verze Short Dash, která přišla v dalším průběhu roku 1981. Je tak možné narazit i na pedály s dlouhým spojovníkem v názvu, ale již černým šroubem. V řadě případů hrají Long Dash verze pedálů skutečně jinak než verze pozdější, protože u nich obvykle docházelo i k dílčím změnám uvnitř obvodů (typicky k přechodu na modernější čip). Charakteristickým znakem těchto prvních verzí je také vývod kabeláže s konektorem pro baterii zepředu poblíž hrany pedálu, nikoliv ze zadního traktu v blízkosti přepínače. Řada nejstarších kompaktů se také vyznačovala LED diodou signalizující přepnutí efektu, nikoliv zapnutý stav. Tato vlastnost přitom není striktně vymezena prvkem Long Dash nebo Silver Screw: např. kompresor CS-1 dostal ještě v průběhu výroby modelů se stříbrným šroubem dnes běžný systém s LEDkou indikující zapnutý stav.

Obecnějším společným prvkem nejslavnější výrobní éry kompaktů od konce 70. let nejčastěji do roku 1983 (v ojedinělých případech však i déle) je Black Label, aneb černý štítek zespod pedálu. Na něm jsou uvedeny informace o napájení pedálů a bezpečnostní instrukce. Modely pedálů z éry Black Label, jejichž výroba pokračovala i přibližně po roce 1983, později typicky oplývaly zeleným či stříbrným štítkem (Green Label, resp. Silver Label). Zároveň platí, že řada modelů (zpravidla modulační efekty s napájením typu PSA) měla od svých prvopočátků štítek modré barvy, ve světě Bossu známý jako Blue Label. Pedály z původní japonské produkce jsou zde nepřehlédnutelně označené jako „Made in Japan“.

Třebaže všechny kompakty od Bosse podporují napájení 9V baterií (oplývající samostatným napájecím okruhem), s použitím adaptérů je to o chlup složitější, zvláště pokud nejste vybaveni originálními napájecími jednotkami označovanými jako ACA či PSA. Zatímco pozdější typ napájení s názvem PSA (přítomný u větší části modelů nově uvedených na trh v roce 1984 či později) od adaptéru „očekává“ stabilizované napětí 9V či o pár desetin více, což odpovídá standardu běžných moderních stabilizovaných (multi)adaptérů, které tak lze bez problémů použít, starší modely s napájením ACA s týmiž napájecími zdroji nebudou fungovat optimálně. Možná se v takovém případě spustí, ale LED indikátor zapnutého stavu bude svítit slaběji a zvuk bude slabý či zkreslený.

Pro takové modely lze doporučit použití stabilizovaného zdroje s napětím 12V, které prakticky odpovídá napětí dosahovaného při napájení originálními adaptéry Boss ACA, eventuálně (dnes z praktických důvodů již nepříliš často používané) napájecí zdroje typu daisy chain s nestabilizovaným napětím 9V.

Důvodem je skutečnost, že původní napájecí zdroje dodávaly sice nominálně 9V, ovšem nestabilizovaného napětí (tedy závislého na velikosti proudu, kterým je předmětný efekt napájen). Protože typické efekty z přelomu 70. a 80. let mají zpravidla jen velmi nízký odběr proudu (v řádu jednotek mA), při jejich napájení roste napětí k hodnotám právě kolem 12V. Za napájecím vstupem efektu je napětí v pedálu příslušnými součástkami dále sníženo na 9-10V, pod kterýmžto napětím proudí elektrický signál samotným interním obvodem.

Někteří uživatelé podnikají úpravy napájecího obvodu z ACA na PSA pro možnost efektivního použití běžných stabilizovaných napájecích zdrojů s napětím 9V. Jakkoliv je tato modifikace technicky poměrně nenáročná a není nutně nevratná, s ohledem na sběratelskou hodnotu vintage pedálů v originálním stavu takový krok (nebo jakékoliv jiné „bastlení“) určitě nelze doporučit.